Dostala se mi do ruky knížka Daily Warm-ups Reading (Grade 3) z nakladatelství Teacher Created Resources (od Shelle Russell). No a nedá mi to. Proč nemůžou být podobné knížky v češtině? Nebo tu jsou a já na ně jenom nenarazila?

Každopádně i dětem, které se učí anglicky, se tahle publikace určitě bude hodit. Na 175 stranách tu děti (rodiče, učitelé) najdou krátké příběhy – ať už vymyšlené nebo tzv. non-fiction – včetně otázek, které čtenáře vyzkouší, jak textu porozuměl. Každý příběh i s otázkami zabere jednu stránku. Vše je černobílé a může tedy svádět ke kopírování pro celou třídu.

Byla to rychlovka, tahle Cesta. Ale někdy se mi stane, že o knížkách, které se rychle přečtou, protože mají poměrně málo stránek, člověk přemýšlí dlouho. Dlouho.

A tak jsem si včera přečetla McCarthyho. Vím, že je to ostuda, ale neznala jsem ho - a že Cesta dostala Pullitzerovu cenu, jsem se dočetla na internetu. Nečtu většinou knihy, které dostávají ceny. Nemám na to dost intelektu :) a vkus můj a literárních kritiků se liší - ale tady jsme se sešli.

Knížka je ponurá, pochmurná, tmavá a úzkostná. Člověku se chce brečet, nachází v sobě lítost, drží palce oběma hrdinům a ví, že tohle NEMŮŽE SKONČIT DOBŘE. A neskončí.

Rána bez dětí jsou úplně jiná. A tak jsem si ráno uvařila kafe, pustila počítač a k tomu televizi. Projela jsem všechny kanály a zastavila se na Markíze. Od půl osmé dávají Souboj titánů. Říkala jsem si, že se u práce (v úterý mám odevzdat pár stránek) vrátím do dětství a na film se kouknu. Už dlouho jsem neviděla CELÝ film.

Miluju

"Takhle vám padají vlasy běžně, mladá paní?" ptala se mě kadeřnice.
"Jo, poslední dobou strašně moc. Denně jich vyčešu celý kartáč." Smutně jsem se dívala do zrcadla a vzpomínala na doby, kdy moje vlasy připomínaly lví hřívu. Teď se tam krčí pár poškozených vlásků.
"S tím musíme něco dělat, jinak budete za chvíli plešatá!"
Vlila do mě naději, že to třeba ještě není úplně ztracené a že se mi třeba zase vlasy rozrostou.

Mažoretky dneska pochodovaly po kolonádě. Niklík byl nadšen :)

Jaroslava Duška jsem znala hlavně z Pelíšků, když přicházel "s nabídkou kvalitního sexu". Pak mi bývalá kolegyně řekla, že u něj studovala herectví. A že to byl fajn člověk. Psala o něm dokonce diplomku. A pak mi EM řekla, ať jdu na Když kámen promluví. A tak jsem šla.