Cormac McCarthy: Cesta

Byla to rychlovka, tahle Cesta. Ale někdy se mi stane, že o knížkách, které se rychle přečtou, protože mají poměrně málo stránek, člověk přemýšlí dlouho. Dlouho.

A tak jsem si včera přečetla McCarthyho. Vím, že je to ostuda, ale neznala jsem ho - a že Cesta dostala Pullitzerovu cenu, jsem se dočetla na internetu. Nečtu většinou knihy, které dostávají ceny. Nemám na to dost intelektu :) a vkus můj a literárních kritiků se liší - ale tady jsme se sešli.

Knížka je ponurá, pochmurná, tmavá a úzkostná. Člověku se chce brečet, nachází v sobě lítost, drží palce oběma hrdinům a ví, že tohle NEMŮŽE SKONČIT DOBŘE. A neskončí.

Příběh z apokalyptického světa plný násilí, osamělosti, hnusu, drobných radostí, bezmoci, strachu a opuštění. Příběh naděje, malinkého světýlka na konci popelavého tunelu, věcí, lidí a vlastností.

Václav Klaus o knize napsal, že ji považuje za optimistickou. Nevím - já si optimismus představuji jinak. Já si při čtení připadala naprosto bezbranná a neviděla jsem východisko z toho hnusu, šedi a marastu. Ale třeba jen neumím hledat?!

O co jde? Otec a syn jdou pustou krajinou ve světě po katastrofě. Nikde není upřesněno, o jakou katastrofu šlo (a vůbec to nevadí). Živí se vším, co jim cesta nabídne a jdou za vidinou "jihu" - tedy někam, kde to TŘEBA bude lepší. Ale bude? Je jasné, že tahle cesta do ráje nevede. Dva lidé, kteří nesou světlo, ale všudypřítomná tma je mocnější.

Obálka Cesty už naznačuje dost - cesta v nákupním vozíku, na obličejích roušky, padající popílek, shrbená postava. Jozef Gertli Danglár ji vystihl přesně.

I když musím říct, že první originální vydání cesty (The Road) mělo taky něco do sebe.

Přečtěte si krátkou ukázku:

Nikdo tu nechce být, a nikdo nechce odsud. Zdvihl hlavu a pohlédl přes oheň na chlapce. Pak se podíval na muže. Ten viděl, jak ho ve světle ohně starcova očka pozorují. Bůh ví, co ty oči viděly. Vstal, aby na oheň přihodil dřevo a odhrabal uhlíky ze suchého listí. Vzhůru chvějivě stoupaly rudé jiskry a mizely ve tmě. Stařec dopil kávu, položil misku před sebe, naklonil se k ohni a natáhl ruce, aby se zahřál. Muž ho pozoroval. Jak byste poznal, že jste poslední člověk na světě? zeptal se.

Nejspíš byste to nepoznal. Prostě byste poslední byl.

Nikdo by to nepoznal.

Vyšlo by to nastejno.

Když umřete, je to úplně stejný, jako kdyby umřeli i všichni ostatní.

Nejspíš by to věděl Bůh. Nebo ne?

Bůh není.

Není?

Bůh není a my jsme jeho proroci.

Nechápu, že ještě žijete. Co jíte?

Nevím.

Vy nevíte?

Občas mi někdo něco dá.

Někdo vám něco dá.

Ano.

K jídlu.

K jídlu. Ano.

To vám teda nedá.

Vy jste mi dal.

Já vám nic nedal. Dal vám kluk.

Po silnici se pohybujou i jiný lidi. Nejste jediný.

A vy jste jedinej?

Stařec měl unavený pohled. Jak to myslíte? zeptal se.

No jde někdo s váma?

Jako kdo?

Kdokoliv.

Žádnej kdokoliv. O čem to mluvíte?

Mluvím o vás. Zajímá mě, čím se asi zabejváte ve smyslu obživy.

Stařec na to nic neřekl.

Zřejmě byste rád šel s náma.

Šel s váma.

Ano.

Vy mě s sebou nevemete.

Vy s náma jít nechcete.

Nešel bych s váma ani sem, ale měl jsem hlad.

A lidi, co vám dali najíst. Kde jsou?

Žádný lidi nejsou. Vymyslel jsem si to.

Co jinýho jste si vymyslel?

Jdu po silnici tak jako vy. Ničím se neliším.

Fakt se jmenujete Ely?

Ne.

Vy svý jméno tajíte?

Nechci ho říct.

Proč?

Nechci vám svý jméno svěřit. Aby se s ním něco dělo. Nechci, aby o mně někdo mluvil. Kde jsem byl nebo co jsem řekl, když jsem tam byl. Teda možná o mně mluvit budete. Ale nikdo nebude moct říct, že jsem to byl já. Můžu bejt kdokoliv. V takovejchhle časech je lepší moc nemluvit. Kdyby se něco stalo a my to přežili a potkali se na cestě, pak bysme měli o čem mluvit. Jenže to tak není. Takže si nemáme co říct.

Český překlad knihy je úžasný a jsem ráda, že se ho zhostil Jiří Hrubý. Česká slova originál nezabíjejí, naopak mu ještě přidávají atmosféru. A té je knížka plná. Jestli dokážou slova přesně vyjádřit pocit, tak tady se to povedlo. Aspoň podle mého názoru.

Autor věnoval knihu svému synovi. A tak, když to člověk ví, může v příběhu vidět i další paralely.

A jak to vidí jiní?

Recenze na Nekultuře - http://www.nekultura.cz/literatura-recenze/cormac-mccarthy-cesta.html
Článek na Aktuálně.cz - http://aktualne.centrum.cz/kultura/umeni/clanek.phtml?id=523374
Stránka nakladatelství Argo, které knihu vydalo - http://www.argo.cz/knihy/139086/cesta/
Stránka o knížce na Wikipedii - http://cs.wikipedia.org/wiki/Cesta_%28kniha_Cormaca_McCarthyho%29
Video s Oprah Winfrey a Cormacem Mc Carthym - http://www.oprah.com/oprahsbookclub/Oprahs-Exclusive-Interview-with-Cormac-McCarthy-Video
Recenze na The Guardian - http://www.guardian.co.uk/books/2006/nov/04/featuresreviews.guardianreview4
Zpráva BBC, že Cormac McCarthy získal Pullitzerovu cenu - http://news.bbc.co.uk/2/hi/entertainment/6563291.stm

Co mě nepřekvapilo je to, že kniha už je zfilmovaná. Co mě překvapilo, že hlavního hrdinu tady hraje Viggo Mortensen. Přece jen si ho představím jako Aragorna z Pána prstenů, do příběhu Cesty mi moc nesedí. Film jsem neviděla, takže nemůžu soudit, ale taky vím, že se na něj dívat nebudu. Protože nechci být zklamaná. I u fanoušků ČSFD získal jen 73%. Tady je krátké video o filmu a rozhovor s Mortensenem:

A ještě jedno zajímavé video :) Jak vidí knihu mladá nadějná americká studentka...

A co vy? Znáte Cestu? Líbí se vám?