Když kámen promluví

Jaroslava Duška jsem znala hlavně z Pelíšků, když přicházel "s nabídkou kvalitního sexu". Pak mi bývalá kolegyně řekla, že u něj studovala herectví. A že to byl fajn člověk. Psala o něm dokonce diplomku. A pak mi EM řekla, ať jdu na Když kámen promluví. A tak jsem šla.

V kině byl i režisér Poltikovič - i s ním a jeho manželkou nás tam bylo do dvaceti. Ale film stál za to. Lehkost, s jakou nám bylo nabídnuto chození po uhlících, mluvení s kameny, výlet za delfíny, stavba přírodního domu, ukázky divadelních her, byla nakažlivá. Ten pocit, že nemáme problém, s námi odcházel z kina (chtělo by to ale non-stop Duška - třeba v sirupu nebo kapičkách). Bohužel člověk příliš rychle sklouzne zpátky...

Líbilo se mi nenápadné motto filmu - "znovu objevit tu radost!"

Film se dá koupit třeba na stránkách Maitrey - http://www.maitrea.cz/nakladatelstvi/kdyz-kamen-promluvi .

Režisér Poltikovič je taky zajímavá osůbka - natáčel s Dalajlámou, byl v Peru a mluvil se šamany, sjel kus světa a má příjemný nadhled. Zajímalo by mě, jestli někoho napadlo natočit dokument o něm. Mě by to napadlo, ale tohle fakt neumím :)