Rána bez dětí jsou úplně jiná. A tak jsem si ráno uvařila kafe, pustila počítač a k tomu televizi. Projela jsem všechny kanály a zastavila se na Markíze. Od půl osmé dávají Souboj titánů. Říkala jsem si, že se u práce (v úterý mám odevzdat pár stránek) vrátím do dětství a na film se kouknu. Už dlouho jsem neviděla CELÝ film.

Miluju

"Takhle vám padají vlasy běžně, mladá paní?" ptala se mě kadeřnice.
"Jo, poslední dobou strašně moc. Denně jich vyčešu celý kartáč." Smutně jsem se dívala do zrcadla a vzpomínala na doby, kdy moje vlasy připomínaly lví hřívu. Teď se tam krčí pár poškozených vlásků.
"S tím musíme něco dělat, jinak budete za chvíli plešatá!"
Vlila do mě naději, že to třeba ještě není úplně ztracené a že se mi třeba zase vlasy rozrostou.

Mažoretky dneska pochodovaly po kolonádě. Niklík byl nadšen :)

Jaroslava Duška jsem znala hlavně z Pelíšků, když přicházel "s nabídkou kvalitního sexu". Pak mi bývalá kolegyně řekla, že u něj studovala herectví. A že to byl fajn člověk. Psala o něm dokonce diplomku. A pak mi EM řekla, ať jdu na Když kámen promluví. A tak jsem šla.

O tomhle dokumentu mi řekly včera holky. Je ke skouknutí na YouTube ve čtyřech částech: